Zprávy - Velikonoční regata 2025

Kad kapetan ne zna kuda plovi, svaki vjetar je loš.

Přátelé, kamarádi, tak je to za námi, žádné medaile vám nevezeme. V druhé etapě jsme nakonec brali 15. místo, což nemusí vypadat jako extra úspěch, ale v očích všech členů posádky jsem viděl dobrý pocit z odvedeného výkonu, protože jsme byli schopni smazat náskok skupiny ploucí tryskou a s některými jsme si to ještě rozdali na cílové pásce. Posledních pár mil do cíle jsme jako jeden muž skutečně závodili. Závodění v minimální větru znamená, že člověk sedí jako mrtvá váha na straně lodi, plive do stojaté vody a když se plivanec hýbe vzad, tak loď má dopřednou rychlost. V deset ráno kapitán ohlásí útok na poslední láhev dingače a Vilda, ačkoliv je hluboko před šestou večer, si objednává též sklenku. O deset minut později, téměř v cílové rovince, kapitán zavelí nasadit genakr. Souboj s lodí č. 22 o čtrnácté místo je lítý, leč marný. Letos ta stitastika závodění šla nějak proti nám. Procento dodržení strategie – pade na pade. procento, že se něco posere – stopro.

Je pokročilé odpoledne, tváře všech se zračí velkou únavou, ale snad ne zklamáním, na bruckerovké zvolání – dobrá práce – to letos ale nebylo. Mára jistě udivuje při letu do curychu spolucestující svým šamponovým gymnastickým úborem, Peťo snad zapomněl na příkoří, které mu kuchař způsobil tím, že opomenul koupit jeho oblíbený cottage cheese. Tudor si musí vyzvednout ještě v marině brašnu s vercajkem, ale udělali jsme mu u místní slečny na recepci velké jméno. Vonťas s Vildou si odvážejí zlaté medaile za umývání nádobí a příkladné cídění kuchyně a náš kapitán? Ten tuhý jak veka sní o taktice na přiští rok.

Trouba nepeče, smradlavé utěrky v kuchyni nevlají, protože nevydržely tempo závodu, toto je poslední zpráva lodi číslo 14. Ovar.  

Sváťa insbruck

Po bonaci ni dingač ne paše

Krásné ráno našim fanouškům. Murterský cíl je sice na dohled, vítr však slabounký, před cílem vidíme tanec lodí, kteří se snaží protnout pásku, to vše znamená, že to bude opět psychologické drama až do poslední chvíle a ta chvíle může trvat zpropadeně dlouho. Slunce po ránu zahřálo naši posádku po probdělé noci, kdy Tudor s kapitánem chytli slinu, zařadili vyšší rychlostní stupeň a podařilo se jim dohnat ocas severní části pelotonu, který jel tryskou. V určitou chvíli noční plavby byl kuchař vyzván, aby pomohl při instalaci genakru, protože chyběli kvalifikovaní pracovníci. Povel – stoupni si ke stěžni a Vilda ti řekne, za co máš tahat - odstartoval sekvenci tahání asi tří různých lan, točení klikou tu vlevo, tu vpravo, nicméně po úspěšném zakončení této zkoušky byl kuchař s pýchou pasován na genakrystu juniora..

Nyní jsme už téměř všichni po snídani, byla i kávička se zbytkem bábovky, tatranský čaj. Tudor vstal a místo něho lehl vítr... taktizujeme kam plout, panují debaty, kolikrát do cíle budeme ještě réčkovat, kapitán chce rozhodně závodit a projíždět do cíle dírou mezi ostrůvky. No já bych se nepouštěl do žádných velkých akcí. Maximálně tak sežrat ježurovy utopence. Držte nám palce, budeme to potřebovat.

Sváťa insbruck

Kad se brod ljulja, ne mijenja se kapetan

Zdravím fanoušku nočního proudu. Kluci na palubě mi právě ztlumili vítr na 13 uzlů, že prý za paklenama zase přifoukne, tak musím rychle napsat denní report. Příprava na druhou etapy byla důkladná, vyměnili jsme snad všechna lana, co existují, kapitán si střihl melouch na stěžni sesterské lodi zvěřinovců, trouba upekla rostbíf pomalu ale řádně do růžova, a tak jsme se včerejší večer trápili jen otevíráním mnoha lahví dingače, který se za ta léta na velikonočce stal naším mateřským mlékem. A pak nastala taktická porada za vůně pelyňku, který doufám že v množství větším než malém nezpůsobuje nějaké vedlejší účinky. Někdo kapitánův pelynkovač překřtil na kapky proti kašli, jiný se ukryl takticky do kajuty předstírajíc okamžitý spánek. A tak zbyla jen hrstka opravdu silných osobností, kteří pomohli kapitánovi onu proklatou láhev zprovodit ze světa. Jo a ještě ta dohodnutá taktika – z nabízených variant různých appek, programů a nevím jaké další ej áj, které jako jednu z možných tras navrhovaly uprostřed mljetského kanátu přeskočit mljet z jihu na sever, jsme zvolili tu nejjednodušší strategii – že nebudeme dělat pičoviny. Této strategie se zatím držíme celou etapu, poslechli jsme všechny rady nerady a pluli pod korčulou, což se zatím ukazuje slovy václava k. staršího jako utrpěná nevýhra… ale neklesáme na mysli, na večeři byly těstoviny s boloňským ragů, jako sladká tečka na přání Tudora palačinky, vítr poté jako mávnutím kouzelného proutku sakra zesílil, tu a tam se z pabuby ozývá kapitánovo extatické „jachtýýýng“, v takovém brajglu se nedá spát, navíc mi to kapitán zakázal, že prý si budeme v noci povídat. Hlavně, že už není žádný pelynkovač. Držte nám palce, už je to jen kúsek.

Sváťa insbruck

2. Etapa v kanalu

Krasna jizda, zadny vlny, stabilni vitr, slunicko, lednicka jede, hodne lodi za nama ... :-)

×

1 / 2

2 / 2

❮ ❯

Čuvaj se vedra juga i škure bure

Dobro jutro iz dubrovnika. Máme oddychový den a kapitán už zase v sedáku čaruje na vrcholu stěžně, doufám, že nám neodlítne. Člověk nejdřív musí uspokojit základní potřeby, tedy dojet závod, vypít dostatek dingače, nasytit posádku, dát si minutovou ledovou sprchu a vystát frontu na 4 funkční záchody pro 250 chlapů. Pak již lehce vystřízlivěný z této jachtařské romantiky může zhodnotit výkon z první etapy. Pohledem cimrnanovské klasiky se v celé naši jízdě opakovaly neustále dva momenty – chvíle očekávání a chvíle zklamání. cynicky naladěný pragmatik by pak spíše použil výrok eduarda ševarnadzeho – mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky. Start dle kapitánovy instrukce – nebyli jsme v první trojce, po pár hodinách jízda na genagr, propad do čtvrté desítky, noční stíhačka a výrazné vylepšení ve startovním poli, které jsme bohužel ztratili rozhodnutím plout mljetským kanálem. Protože proč jet jednoduše tam, kam ti ukazují všechny modely, appky, routingy a radí přátelé na telefonu, kouzlo okamžiku, kde ti našeptává větrná múza stojící na stupni vítězů, dokáže porazit jakoukoliv nepopiratelnou vědeckou teorii. Leč nic není ztraceno. Jsme téměř na konci mljetského kanálu v devět ráno, deset mil do cíle, kapitán si poroučí chleba s ježurovou slaninou a jdeme závodit. Následně si dá první dvě koly s rumem, nasadíme genark a skutečně zrychlíme. Nálada včetně spící části týmu je silně bojovná. O deset minut později jde kuchař vařit kafe, protože ve flautě se nic jiného dělat nedá. Zbytek závodu je pak každoroční psychologické drama pro silné povahy, letos protažené asi do pěti hodin – dubrovník na dohled, vítr tu zleva, tu zprava, většinou pak nikde, genakr dolů, nahorů, vlevo, vpravo, rum s kolou, dingač, káva, čaj rum bum a jsme ve dvě odpoledne v cíli. 24. místo je reálným odrazem našeho snažení. Zdatný matematik v kajutě poznamenal, že abychom vyrovnali loňské výsledky (17. a 5. místo), tak ve druhé etapě musíme dojet na minus druhém místě. Tak určitě. 

Kapitán odešel na poradu skipperů, kuchyni flauta, kluci na palubě čarují s lany, aby to kapitán neviděl. oběd v marínové reštice, na večeři kuchařův rostbíf, rozhodně nesmí dojít remuláda. Úkol dne – kapitán shání lahev pelinkovace za prohranou sobotní sázku, že do cíle v první etapě dorazíme před půl jednou. Inu, v alkoholickém poblouznění člověka napadají různé prapodivnosti. Díky, že nám fandíte, upečené buchty byly luxusní, ježurova slanina mizí rychostí silné bory, kterou čekáme v druhé etapě.

Sváťa insbruck

Protiv vjetra se ne može pljunuti.

Člověk si chvíli před startem sedne v klidu ke kompu, aby vyplodil těch pár úvodních řádek v očekávání klidného začátku, aby si mohl o hodinu později konečně za ostré plavby oddechnout, protože všechno je zase jinak. Naše dravá startovací saň Tudor dostal od kapitána příkaz, že musí odstartovat mezi čtvrtým až desátým místem, což se mu povedlo s grácií, nyní už valíme směr dubrovník za pěkné silné bory (tedy bočáku), obloha vymetená a v kuchyni bordel. Kuchař zapomněl zavřít ventil umyvadel v kuchyni, takže ta se při startovním náklonu hezky naplnila mořskou vodou, a ta se posléze za maximálního náklonu začala romanticky rozlévat po kuchyni. Situace byla zachráněna starou dobrou metodou „chlapi – nelejte to pivo z oken“. Ale pěkně popořádku. 

Přátelé, kamarádi. Už jsme to přepočítávali dvakrát, ale před pravdou nelze uhýbat. Náš tým se účastní velikonoční regaty už po třinácté. Jestli to bude šťastná třinácka se pozná až za pár dní. Posádka, až na drobné obměny po roce téměř identická, se skládá z dvou vyvážených částí a nevyváženého kuchaře. Staříci v osobách kapitána Hořáka, Vildy a Vonťase pokládají na oltář týmu svůj zlatý věk, úbytek svalové hmoty a sporé účesy, prášky proti smrti, kurzy gerontojógy a divné návyky, jako že se před šestou večer nepije. Letos nám chybí prostorově rozšafný Ježura, ale zastupuje ho alespoň jeho pověstná zauzená igelitka luxusních domácích produktů. Zvláště na utopence se moc těšíme. Mladá krev v podobě Máry, Petera a Tudora je pak úspěšnou pražsko-slovensko-trogirskou mutací mládí, síly, vytrvalosti, orientace v moderních aplikacích a umanutým smyslem pro detail. Mára s Peterem např. letos zaujali neutuchajícím zápalem při shánení skleniček, protože ty dobré rumy přece nebudeme z toho hnusného  servisu na lodi. A na závěr kuchař, který v rámci hesla kýta v troubě, řepa na hlavě, již několik měsíců oddaluje návštěvu frizéra, aby v kuchyni na lodi vypadal jako pravý mořský vlk-gastrosexuál, tak ten finišoval technickou přípravu sledováním německého filmu s mořskou tématikou – das boot.

První dva treningové dny nepřinesly nic závažného. Marina v Drage disponuje sice moderní appkou na přebírání lodi, nicméně servisman povolaný na odstranění závad, buď příjde a neumí, nebo prý umí, ale zase nepřijde. Nakonec tedy sám kapitán vytažený na špičku stěžně musí vykonat opravu, protože holt umí.. závěrečný tréning halzování při jízdě na genakr cestou ze Sali do Murteru je pak letmým lakmusovým papírkem naší připravenosti – aneb jak kapitán prohlásil po jedné z prvních halz – tak toto bylo totální selhání. Leč tam, kde občas chybí přesná ruka na pianu či klika na vinšně, musí vypomoci bojovný duch a nehynoucí ambice. Bude to stačit? Z paluby se tu a tam ozývají anarchistické myšlenky, že nasadíme genark, kapitán pak reklamuje chybějící oběd. Jak by řekl jarda jágr - tak určitě.

sváťa insbruck